PŘÍRODNÍ NEBO PERMAKULTURNÍ?

Kdysi jsem se ocitla ve výtahu s jedním věhlasným českým přírodovědcem a filozofem a on mi vykládal o své "permakulturní" zahradě. Povídal mi o tom, jak nechává vše růst a moc se o ni nestará a vlastně má takovou džungli. Tehdy jsem ho v tom výtahu urazila. Řekla jsem mu "Ale to přeci není permakulturní zahrada, to máte asi spíš přírodní zahradu!" V následující hodině, kdy jsme byli oba účastni rozhlasového vysílání o permakultuře, jsem pocítila, že urážet věhlasné vědce se nevyplácí…

Pro někoho to může být slovíčkaření, ale já, jako zapálená permakulturní zahradnice, mám potřebu objasňovat nuance  těchto dvou přístupů k zahradě. Protože  není "binec na zahradě" jako "binec na zahradě"!

Přírodní zahrada má svá pravidla, která jsou více či méně známá. K těm známějším patří, že v ní nepoužíváme žádnou chemii ani umělá hnojiva, sbíráme dešťovou vodu, kompostujeme, podporujeme všechny živáčky, pěstujeme ovoce a zeleninu. Méně známé je využívání domácích stromů a keřů, nepoužívání rašeliny, vytváření zvláštních stanovišť pro rostliny a živočichy. Tak, potud bychom mohli říci, že tohle všechno se ve správné permakulturní zahradě děje také. Kde je tedy rozdíl?

Rozdíl je v myšlence. Permakulturní zahrada se řídí přísnými zákonitostmi, které diktuje sama příroda, avšak jejím hlavním posláním je produkce potravin. Na první pohled možná bude vypadat džungloidně, ale už na ten druhý uvidíme, že má vše svůj řád a svoje místo a že je veškerá snaha zamřena na to, vypěstovat co nejvíce potravin přírodě blízkým způsobem. 

Najdeme zde místo pro domácí stromy a keře a útočiště pro užitečné živé tvory v zahradě. Tento prostor se bude v  permakulturním designu jmenovat zóna 5 a bude umístěn tak, abychom ho svým pobytem a prací na zahradě narušovali co nejméně.

Zbytek zahrady však bude velmi produktivní. Bude zde zóna 1 s velmi intenzívní produkcí zeleniny a bylinek k okamžitému použití do kuchyně. Bude zde zóna 2 se stromy, keři a trvalkami jedlého lesa. Bude zde zóna 3, kde budeme pěstovat brambory, česnek, cibuli, kukuřici a jiné plodiny hlavně na uskladnění. Na velkých pozemcích bude i zóna 4, kde pěstujeme stromy na dřevo - ať už palivové nebo stavební. To vše bude harmonicky poskládáno podle přirozených vzorců, protkáno květinovými výsadbami a zajištěno proti nepřízni živlů - větru, nedostatku vody a mrazu.

Permakulturní zahrada je ekosystém, který jsme vytvořili tak, aby  produkoval co nejvíce při co nejmenší spotřebě energie. 

Může se jednat o energii naší práce nebo fosilní energii schovanou v různých postupech, nástrojích, apod. Při jeho navrhování se řídíme permakulturními principy, jednoduchými pravidly, která nám říkají, jak se co nejvíce přiblížit k přirozeným přírodním dějům. Více o permakulturních principech najdete v mé e-knize "Kouzelná permakulturní zahrada krok za krokem".

Kromě okoukávání přírodních zákonitostí jsme my permakulturisté fascinováni  i přírodními vzorci, které posléze vnášíme do našich designů. Navrhujeme spirály, vlny, šroubovice, kruhy - nikoli však pro krásu zakroucených záhonů, ale pro maximální využití slunečního svitu, deště a jiných energií, které nám přicházejí napozemek. Nic není samoúčelné, vše se skládá do funkčního  harmonického obrazu. 

Ve své praxi navrhuji přírodní i permkaulturní zahrady a rozhodně netvrdím, že je jedno lepší než druhé. Pro každého je představa o jeho vlastním ráji na zemi jiná. Někdo chce zahradu opravdu nízkoúdržbovou, ale krásnou, živou a příjemnou. Pak se celkový obraz zahrady přiklání spíše k přírodní zahradě. V případě, že toužíme po zahradě, která nám dá pocit bezpečí a radost z výpěstků, určitě se vydáme permakulturní cestou.

Důležité je, že se na tu cestu vydáme. Že hledáme způsoby, jak fungovat v souladu s přírodou, že přestaneme používat jedovaté chemikálie, začneme pozorovat co se děje kolem nás a cesta k vlastnímu malému ráji na zemi začíná.

Více o permakulturním designu se můžete dozvědět na našich kurzech v rámci Akademie permakultury :www.akademiepermakultury.cz

Jak na vodní audit domácnosti?

Zjistěte jednoduše  překvapující pravdu o sptřebě vzácné vody ve vaší domácnosti.

Především bychom si měli říci, co to vodní audit je a proč bychom ho vlastně měli dělat?

Naše tělo je ze 70% tvořeno vodou a spotřebuje denně dva až tři litry vody na svůj chod. To máme při pěti lidech v domě, nebo v bytě , 15litrů vody denně. Průměrná spotřeba vody na člověka je v ČR kolem 100l/den, máme zde tedy přibližně 97litrů vody na člověka denně, které někam odtékají.

Vzhledem k tomu, že pomalu nastává doba, kdy bude voda vzácná a patřičně drahá, je užitečné zmapovat, kam nám naše voda teče a následně si říci, jak můžeme naši potřebu vody snížit, aniž by to výrazmě ohrozilo náš komfort. V některých oblastech už tato situace v suchých létech nastala a mnozí z nás pocítili na vlastní kůži, jaký je život s omezeným přístupem k čisté vodě.

Právě k  mapování  spotřeby vody nám slouží vodní audit domácnosti, který si může lehce udělat každá rodina, a který nám dá poměrně přesné informace o tom, kam nám voda utíká a upozorní nás na to, kde můžeme zatočit se ztrátami vody a ušetřit vzácný zdroj. V neposlední řadě může mít vodní audit nemalý dopad na naši  peněženku, neboť úspora vody rovná se peníze, které nemusíme za vodu zaplatit.

Vodní audit je jednoduché sečtení spotřeby vody, kterou využíváme na různé aktivity v  domácnosti.

Měříme v něm množství vody kterou:

1. Sníme nebo vypijeme
2. Spláchneme do záchodu
3. Se vysprchujeme
4. Se vykoupeme
5. Použijeme na mytí rukou a čištění zubů
6. Použijeme na praní
7. Použijeme na mytí nádobí
8. Použijeme na umývání podlah, povrchů
9. Použijeme na zalévání květin nebo zahrady
10. Použijeme na napouštění bazénů a jezírek
11. Použijeme na jiné aktivity

A teď se podívejme, proč se vlastně máme trápit s měřením jednotlivých kategorií, když máme vodoměry a spotřebu vody nám každoročně vyúčtuje vodárenská společnost.

Důvod je  prostý: jak opakovaně povrzují účastníci našich permakulturních kurzů, zmapování množství vody na určité aktivity může být velmi překvapující.

Může nám ukázat, že je dobré se naučit používat šetřící tlačítko na splachovadle na záchodě nebo se zamyslet nad způsobem mytí nádobí. Hlavně nám ukáže problematická místa a umožní nám s nimi pracovat - vypínat vodu během čistění zubů, při nákupu spotřebičů kontrolovat, jakou mají spotřebu vody, dát si raději sprchu, než vanu…prostě se stát lidmi, kteří jsou si vědomi vody a její nesmírné hodnoty pro náš život.

Jak vodní audit domácnosti probíhá?

Nejprve je potřeba si říci, jak dlouhé časové období chceme pokrýt. Z naší zkušenosti je třeba mapovat alespoň jeden týden, a to v době plného provozu domácnosti. V průběhu jednoho týdne máme dny, kdy jsou všichni členové domácnosti doma, pere se, vaří se, a je tedy mnohem větší spotřeba, i dny kdy se všichni rozutečou do práce, do školy a spotřebovávání vody se tím přesouvá na jiná místa.

Miniální doba trvání vodního auditu je tedy jeden týden, i když lze samozřejmě mapovat déle.

Pro dobu trvání vodního auditu umístíme na všechna místa, kde se voda spotřebovává, záznamové papíry a tužku, aby mohl každý lehce zaznamenat svou spotřebu. Dobře poslouží i barevné nalepovací kartičky, které můžeme každý večer posbírat a nahradit novými.

Po skončení mapovacího období sebereme všechny záznamy a spočteme množství vody spotřebované na jednotlivých místech.

Pokud chceme měřit spotřebu v místech, kde není úplně jasné, jaký objem vody odtekl, pomůžeme si buď nádobami o známém objemu nebo přibližným určením.

Pojďme se teď podívat jak může měření spotřeby vypadat v praxi.

Koupelna:

V koupelně máme WC, umývadlo a vanu se sprchovým koutem.

Naše WC má splachovadlo na 'malý'a 'velký' šplouch.

Vedle WC umístíme záznamový arch, na kterém bude napsáno 'malý' a 'velký' a kdokoli bude splachovat záchod, udělá čárku do patřičné kolonky.

U novějších nádrží na splachování WC bývá objem malého šplouchu 3l a velkého šplouchu 6l, dohromady tedy můžeme na jedno spláchnutí spotřebovat 9l vody. Starší nádržky mají objem větší - někdy až 20l. Je dobré alespoˇn orientačně zjistit, do jaké kategorie spadá naše WC.

Co se týká měření vody v umývadle, je možné změřit množství, které proteče za jednu minutu a vytvořit záznamový arch kde budou zaznamenány minuty, kdy vody tekla. Více se však osvědčila metoda "vědro v umývadle" kdy do umývadla umístíme nádobu o známém objemu a pokaždé, když se nádoba naplní a někdo ji vyprázní, zaznamená se čárka do záznamového archu.

Ve sprše měříme délku sprchování, obvyklá spotřeba vody za jednu minutu sprchování je cca 8l, toto množství se však opět může lišit podle používané sprchové hlavice, takže je lepší si odměřit množství vody, které vám za minutu ze sprchy skutečně vyteče.

Do záznamového archu u sprchy členové domácnosti zapisují minuty, které se sprchovali.

Koupeme-li se ve vaně, je množství vody dáno objemem vany. Vanu pro děti často nenapouštíme plnou, takže je opět dobré odměřit, kolik proteče vanovým kohoutkem vody za minutu a změřit dobu, po kterou se vana napouštěla.

Spotřeba vody v automatické pračce bývá uvedena v manuálu, může se lišit podle programu, takže je opět dobré udělat záznamový arch, na kterém je zapsáno, kolikrát jsme použili jaký program.

Kuchyně 

je dalším místem, kudy protékají hektolitry vody týdně. Obzvláště tam, kde se myje nádobí pod tekoucí vodou.

Pro kuchyně je vhodné umístit "vědro" do kuchyňského dřezu a zaznamenat každé jeho vyprázdnění.

Myčky nádobí mají svou spotřebu vody na jeden cyklus uvedenu v manuálu.

Vodu spotřebovanou na pití a vaření zaznamenáváme zvlášť - v litrech nebo decilitrach, podle objemu nádob. Pro zjednodušení však opravdu můžeme počítat s cca 3 litry na člena domácnosti na den, toto číslo je v porovnání s ostatní spotřebou docela malé a moc se nemění.

Zahrada

Dalším místem, kam odtéká voda v našich domácnostech je zahrada a květiny v bytech.  Spotřeba na zalévání je nejvíce variabilní položkou na seznamu, jednak v průběhu roku, jednak podle velikosti zahrady a způsobu hospodaření  na zahradě. Máme zahrady, které za sezónu "vypijí" několikrát více, než celý dům za celý rok a máme stejně velké a krásně zelené zahrady, které mají spotřebu vody díky chytrému hospodaření úpně minimální. Spotřeba vody na zalévání rozhodně patří do vodního auditu už proto, že je nejsnáze ovlivnitelná jednoduchými technikami, jako je sběr dešťovky, mulčování a chytré způsoby závlahy.

Co se týká ostatních pijanů vody v našich domácnostech, je dobré si jich všimnout a pokud se projevují pravidelněji, například mytí auta nebo výměna vody v akváriu, je dobré je do vodního auditu zaznamenat.

Na konci mapovacího období spočítáme a zapíšeme spotřebu vody v jednotlivých kategoriích a získáme tak přesný přehled, ka mám utíká naše voda. Pro zjednodušení jsme vám připravili tabulku.

VODNÍ AUDIT

Vyhodnocení jednotlivých záznamových archů

DO POSLENÍHO RÁMEČKU SEČTEME POSLEDNÍ SLOUPEC NEBO POSLEDNÍ ŘÁDEK A VYJDE NÁM, KOLIK VODY SPOTŘEBUJEME ZA TÝDEN.

Verze pro tisk: Vodní audit tabulka.pdf (26,5 kB)

Pokud objevíme nějakého obzvláště velkého pijana vody, můžeme začít podnikat akce, které ho zkrotí. Informace o tom, jak zacházet s vodou a snížit jejíspotřebu  v domácnosti a v zahradě najdete v připravovaném e-booku  "Umím svou vodu", který vyjde v listopadu 2018.

Vodní audit tabulka.pdf (27115)

Rozhodla jsem se vytvořit rubriku s Pravými Permakulturními Plodinami - takzvané PPP. Někdo by namítl, že každá plodina je permakulturní, pokud sedí ve správné nice, ale některé mi připadají jaksi permakulturnější. Prostě jsou to nenároční, vděční a vytrvalí oblíbenci. Mangold si své místo mezi nimi určitě zaslouží - došlo mi to, když jsem už po několikáté toto jaro sklízela listy na výrobu výtečného špenátu ze záhonu s loňským výsevem. Mangold je příbuzný s řepou, svoji sílu však dává do tvorby listů, jejichž řapíky jsou chřestovité a čepele špenátovité. Není příliš náročný na půdu - roste v běžných zahradních půdách. Vysévá se na jaře pro letní sklizeň a v průběhu léta pro podzimní sklizeň. Bez větších problémů přezimuje a následující rok vytváří květy a semena. Pokud však stonky s násadou květů odstraňujeme, můžeme sklízet listy až do té doby, než nám naroste čerstvá zásoba nového mangoldu. V kuchyni mangold docela dobře nahradí sezónní špenát. Mladé listy můžeme použít do salátů a čepele větších listů jako špenát. Stonky listů můžeme dusit v nebo restovat. Při sklizni je třeba řezat listy alespoň pět centimetrů nad zemí, aby rostlina znovu obrazila. Naši pětičlennou rodinu úspěšne uživí třímetrový řádek poměrně hustě vysetého mangoldu...

Letošní zima byla vyjímečná a umožnila nám sbírat jahody z našeho vyhřívaného  minizáhonu už koncem dubna. Existuje však ovoce, které je opravdu první po jakékoli zimě  - a to je ZIMOLEZ KAMČATSKÝ. Říká se mu také kamčatská borůvka, ale kromě barvy plodů toho nemá s borůvkou mnoho společného. Patří do jiné čeledi rostlin a má jiné nároky na půdu - je mnohem méně náročný a roste i v neutrálních a zásaditých půdách. Jediné, co mu nesvědčí je sucho. Pokud ho vysazujete do své zahrady, počítejte s výškou 1,5m a zhruba stejnou šířkou. Není příliš dekorativní a brzy ztrácí olistění, zato však bude vděčně růst i pod vyššími stromy, aniž by trpěl nedostatkem slunce. V permakulturní zahradě má určitě své místo jako jeden z prvních bohatých zdrojů vitamínů na konci jara. Toho jsou si vědomi i kosi, kterým zimolez velmi chutná. Bývá tedy někdy třeba ho přikrýt sítí nebo netkanou textilií, aby zbyly nějaké plody i pro člověčí jazýčky. Naše zimolezy zatím sídlí jen v kontejnerech, záhony pro ně se teprve připravují, ale chutné bobule už se na nich začínají modrat - a chutnají opravdu trochu jako borůvky!

Když přijel místo hranatých balíků balík kulatý, trochu jsem znervózněla, nakonec jsme ho však pěkně usadili - a už se máčí, aby byl připravený na 3.5., kdy ho splečně osadíme. Takhle tedy vypadá pěstování na betoně v tržnici Dvůr v Praze - Kobylisích:

Paleta před balíkem je osázená květinami - fotoreportáž z jeho výroby najdete v rubrice DIY.

Workshop, kde balík osadíme zeleninovou polykulturou a květinami - a vysvětlíme si jak se slámou zacházet, proběhne 3.5. od 9.30. Podrobnosti najdete v Kalendáři akcí. 

Jsou lidé, kteří se rozhodují zcela intuitivně a je bezpochyby obdivuhodné, když se jim podaří rozhodnout se správně! Pro méně intuitivní většinu populace zde máme pomoc. Je to velmi zkrácené, ale věřím, že to může být velmi užitečné. Holistic Management je celý obor, který se zabývá zefektivněním provozu především farem a přírodě blízkým řešením našich "neřešitelných" problémů. Zde je návod k procesu rozhodování, který nám pomůže uvědomit si, co a jak vlastně chceme. Osm otázek a odpovědí  a je hotovo :-) ...tak tedy, tak jednoduché to opravdu není, ale pro začátek je dobré se ZORIENTOVAT. A přesně k tomu proces slouží...

Holistic management – celostní řízení

je strukturovaný rozhodovací proces, který slouží k vyjasnění kontextu a vytvoření podmínek pro naše záměry

1.Definice celku.

Přesně pojmenujeme, co všechno máme pod svou kontrolou, co řídíme – domácnost, podnik, farmu, svůj život, rodinu apod.

Například tam, kde se rozhodujeme o přesunu na venkov, dáme na hromadu veškerý majetek a aktivity, kterými v současnosti disponujeme a které vykonáváme. Jedná se nejen o aktivity výdělečné, ale i o aktivity relaxační. Prostě přesně popíšeme náš život – kontext našeho rozhodování. Cílem je pochopit, jaké jednotlivé komponenety jsou ve hře a jaké vztahy mezi nimi panují. Podíváme se na systém, který chceme spravovat - může to být podnik, farma, živnost, rodinný život.

2.Účastníci rozhodování

Vytvoříme seznam těch, kteří se v našem systému rozhodují. Patří tam kdokoli, kdo v našem „celku“ dělá nějaká rozhodnutí - od šéfa po uklízečku, v případě rodiny všichni členové rodiny včetně dětí. Do této kategorie patří i lidé, kteří mají moc změnit naše rozhodnutí nebo kteří mají právo veta.

3.Základní zdroje

Následuje seznam všech fyzických zdrojů které máme k dispozici pro realizaci našeho „kontextu“

Ačkoli ještě nemáme přesně definovaný cíl, měli bychom mít přesnou představu o zdrojích, které můžeme k dosažení cíle využít. Do zdrojů patří věci jako auto, jiné stroje, půda, budovy nebo jakákoli jiná fyzická věc, kterou můžeme používat. Neznamená to, že ji musíme za každou cenu vlastnit – zdroje zahrnují i věci jako internet, knihovny, lidi apod. Toto je místo, kde je dobré být kreativní, protože čím více zdrojů identifikujeme, tím větší potenciál budeme mít k dosažení našeho cíle.

4.Peníze

Možná jste byli v pokušení zahrnout peníze do základních zdrojů, v HM se peníze zkoumají odděleně. Opět pečlivě sepíšeme, jaké aktuální finanční zdroje máme a také jaké máme potenciální zdroje peněz. Tady sepíšeme všechny naše úspory, drahé kovy, akcie apod, ale také peníze, které můžeme reálně získat jako půjčku od banky, ze státní podpory jakéhokoli druhu /např.podpora začínajícím zemědělcům/ nebo peníze, které mohou přijít skrze naši zdrojovou základnu /prodej-pronájem nemovitosti, prodej auta apod./

5.Vyjádření účelu

V závislosti na celku, který spravujeme, vytvoříme vyjádření účelu. Tento krok nám pomůže zacílit na to, co chceme dosáhnout. Zde vyjádříme naše životní krédo vztahující se k danému celku. V jedné nebo dvou větách se pokusíme definovat naše poslání.

/Příklad: krédo Permakulturní domácnosti: „Jídlo ze zahrady po celý rok – sázíme, sklízíme, užíváme si./

6.Vyjádření kvality života

Zde se snažíme vyjádřit, co skutečně chceme od života – co nás baví a naplňuje, co nás motivuje. Zde by měly být vyjádřeny touhy všech účastníků rozhodování. Pokud je celkový kontext, cíl, motorem, pak je naše kvalita života palivem do tohoto motoru. Kvalita života je to, co způsobí, že se nám ráno chce vstát a opět se kousek přiblížit k našemu cíli, k našemu celostnímu kontextu. Je nesmírně důležité ujasnit si, jaké jsou skutečné motivace našeho jednání. Není to jen „chci mít spoustu peněz“, ale je třeba jít hlouběji a ptát se, co by nám ty peníze umožnily. Jak si představujeme bezpečí a zajištěnost, na kterou velmi často v tomto bodě dojde.

Zde jsou oblasti, kterými bychom se při definici toho, co považujeme za kvalitní život, měli zaobírat:

ekonomická pohoda

vztahy

výzvy a růst

smysl a přínos

Většinou zjistíme, že věci, které si lidé od života přejí, jsou více – méně univerzální. Jednotlivé projevy daných kvalit se však liší člověk od člověka a je důležité je přesně pojmenovat. Všichni chceme svobodu, lásku a možnost přispět k obecnému blahu. Výše uvedené kategorie nám pomohou naše přání lépe strukturovat.

Při práci na tomto bodě užíváme jednoduché a jasné věty. Nneí to slohové cvičení, ale snaha o přehledné a jasné vyjádření. Jednotlivá prohlášení píšeme tak, jako by se už stalo:

„Mám láskyplný vztah se členy mé rodiny“

„Cítím se bezpečně a blahobytně“

„Vítám výzvy v životě a růst, který z nich vyplývá“

„Mám dostatek volného času na své koníčky“

„Jsem sťastný a zdravý“

V tuto chvíli nám jde o to jak se chceme cítit, jak toho můžeme dosáhnout probereme v dalším bodě.

7.Formy produkce

V této části se podíváme na jednotlivé části naší definice kvality života a přiřadíme k nim způsoby, jakými bychom mohli daných věcí dosáhnout. Opět nechceme být příliš specifičtí, spíše chceme pojmenovat věci, které zabraňují nebo pomáhají požadovaným výsledkům. Láskyplný vztah se členy rodiny může znamenat lepší komunikaci nebo lepší vyvážení času na práci a na rodinu. Dostatek volného času na koníčky může znamenat lepší časový management. Bezpečí a blahobyt může znamenat – převedeno do slov produkce - lepší finanční plánování nebo větší zapojení do komunitního života. Blahobyt nemusí nutně znamenat větší výdělek.

8.Budoucí zdroje

Konečným krokem v definici našeho celostního kontextu je popis naší budoucí zdrojové základny. Zde popíšeme, jak se má zdrojová základny vyíjet tak, aby podpořila formy produkce, které nám poskytnou kvalitu života, o kterou usilujeme. Opět používáme přítomný čas, jako by už nastala doby, kdy máme tyto zdroje k dispozici. Popíšeme lidi kolem sebe, půdu, infrastrukturu, zdraví ekosystému , komunitu...Zde jsou na místě slova jako: zdravá úživná půda, organizovaná domácnost, dobré vztahy v komunitě, vysoká biodiverzita apod. Popíšeme věci tak, jak budou fungovat, jako by se už stalo.

A nyní máme před sebou přesně popsané naše směřování. Celý proces nám zabere nějaký čas, ale vidět vše napsané černé na bílém je často velmi úlevné a inspirující. Jakmile jsme schopni jasně vidět, kam chceme směřovat a jaké máme prostředky k dosažení našeho cíle, rozhodování o jednotlivostech se stává mnohem snazším. Užíváme pak sérii otázek, které otestují naše rozhodnutí proti našemu cíli a kvalitě života. Je však třeba si uvědomit, že tento proces je velmi racionální a někdy je třeba se zastavit a jednoduše se zeptat „jaký mám pocit z tohoto rozhodnutí“. Občas se také stane, že jsme naprosto přesvědčeni o tom, že bychom měli něco udělat tak, ale při poctivém otestování dané myšlenky zjistíme, že není v souladu s nějakým základním principem našeho kontextu. Například můžeme být přesvědčeni o tom, že je výhodné chovat slepice. Při bližším ohledání však zjistíme, že slepice výrazně omezí naši mobilitu, což je v příkrém rozporu s naší touhou jezdit jednou měsíčně na výlet na hory. Budeme tedy hledat jiné způsoby, jak si zajistit dobrá vejce a nechemické maso a všechny služby, které slepice pro nás mohou vykonat.

Nakonec se nám tedy podaří se o něčem rozhodnout a holistic management říká: „Udělali jste rozhodnutí? Nyní předpokládejte, že je to rozhodnutí špatně!“ Tato pojistka tu není proto, abychom se utopili v pasivitě, ale proto, abychom zůstali otevření změnám a přizpůsobením. Pracujeme totiž s komplexním systémem /což ŽIVOT bezpochyby je/ a v komplexním systému je dost pravděpodobné, že se někde zmýlíme. Úmyslně tedy vytváříme cyklus ROZHODNUTÍ/PLÁNOVÁNÍ – IMPLEMENTACE – TESTOVÁNÍ/MONITOROVÁNÍ – PŘEHODNOCENÍ – ROZHODNUTÍ/PLÁNOVÁNÍ atd...

Takto vypadá ve veliké zkratce proces, který už dokázal zachránit mnoho rozpadajících se farem a podniků, který pomáhá lidem v rozhodování o důležitých krocích v jejich životě. Koncept vznikl v Africe – jeho původcem je Alan Savory. Mnoho permaklutrních designérů používá tento proces při analýzách svých projektů. Pokud se pustíme do studia HM na internetu zjistíme, že jeho součástí je vytváření pastevních plánů pro velké farmy a optimalizace různých výrobních provozů. Tento výtah byl vytvořen pro měřítko rodiny a domácnosti.

Dnes v 18.00 proběhne v Ekodomově Šárynka v Praze beseda "Cesta z města a zase zpátky". Všichni zájemci o romantický a naplněný život na venkově zde budou konfrontováni s REALITOU. Cesta z města totiž není pro každého. Pro účastníky besedy jsme připravili pracovní listy - a návod k nim najdete pod vsupem Celostní řízení našeho života. Uvedený proces, který vychází z konceptu "Holistic Management" , vřele doporučuji všem, kdo sní o lepším životě "někde jinde".

Jaro pokročio a nastal čas přirpavit BALÍKY. Zde je stručný návod, jak založit balíkový záhon. Jeden takový záhon bude k vidění v Tržnici DVŮR v Praze v Kobylisích.

Konečně prší - poněkolika měsících sucha je to pro krajinu i zahradu velké požehnání. Permakulturní domácnost řeší vodu v souladu s logikou permakulturního designu : VODA JE NA PRVNÍM MÍSTĚ. Historicky vznikala sídla na místech, kde byl přístup k vodě. První cesty a cestičky vedly ke zdrojům vody. Voda je život. A my v České kotlině máme veliké štěstí, že nám padá z nebe.

Nejde ani tak o to kolik celkem jí spadne, ale hlavně o to, že padá po celý rok, po malých dávkách. V některých pouštích světa mají podobné srážkové úhrny /celkové množství vody, která za rok naprší/, jako u nás v sušších oblastech. Problém je v tom, že tato voda jim spadne na hlavu během několika dní - a pak celý rok nic.

Ani naše příznivá poloha nás však před výkyvy klimatu úplně nechrání, takže se ve permakulturním designu snažíme řídit se pravidlem: SLOW - SPREAD - SINK, což znamená ZPOMALIT - ROZPROSTŘÍT - ZASÁKNOUT. Pokud se nám to podaří, snižujeme tím riziko povodní a eroze půdy a výrazně se podílíme na doplňování hladiny spodní vody a zvýšení odolnosti našich pozemků proti suchu. V malém měřítku městské a příměstské zahrady do pak znamená především jímání dešťové vody do nádrží a zasakování vody prostřednictvím takzvaných dešťových zahrad /rainwater garden/

K jímání vody do nádrží potřebujeme dvě věci - výklopnou hubici okapu a nádrž. Problém často nastává v okamžiku, kdy začneme řešit, jak velká by nádrž měla být.Množství vody, která vám spadne na střechu se dá snadno vypočítat - vynásobíme plochu střechy objemem srážek.

Zde je mapa, na které naleznete roční množství srážek v ČR:

Mám li tedy střechu o ploše 100m2 a bydlím ve středočeském kraji, kde je roční srážkový úhrn 500mm, celkem mi na střechu spadne 50m3 vody. Tato voda samozřejmě padá postupně, a suchá období jsou málokdy delší než tři měsíce, takže můžeme počítat s tím, že se nám nádrž co tři měsíce naplní. Při padesáti kubících za rok budeme tedy potřebovat cca 10m3 nádrž abychom zužitkovali veškerou vodu, která nám na střechu spadne. Jako obyvatel Polabí, kde je velmi tvrdá voda, velmi uvítám, když bude v nádrži dost vody nejen pro mé rostlinky, které jí díky úspornému designu zas tolik spotřebovávat nebudou, ale třeba i na praní prádla a splachování záchodů. Pořízení podzemní nádrže je velká investice, ale s vědomím toho, že v naší domácnosti spotřebujeme denně 200l užitkové vody, je jednoduché si spočítat, jakou má tato investice návratnost.

Dalším způsobem, jak jednoduše naložit s dešťovou vodou jinak, než ji poslat do kanálu, je dešťová zahrada. Vpodstatě se jedná o prostor v zahradě, kam je odvedena voda z okapů, popřípadě i z přilehlé komunikace. Tento prostor je ohrazen valem, který zadržuje vodu v jakémsi suchém minipolderu. Uvnitř tohoto prostotu jsou vysazeny rostliny, které snáší přechodné zaplavení - sítiny, kypreje a další "příbřežní rostliny" Uvnitř prostoru mohou být vyvýšené záhony s rostlinami s velkými nároky na vodu, ale nesnášejícími zamokřené kořeny - například jahodník, borůvky apod. Když zaprší, tento "suchý polder" se zaplní a voda pomalu zasakuje. Vytvoříme tak prostor pro zasáknutí vody na místě, kde ji spotřebováváme.

Tady je několik obrázků, jak taková dešťová zahrada může vypadat: